Tělovýchovné lékařství (TVL) jako obor je poprvé jmenováno ve vyhlášce č. 248/1953 a 161/1954. V roce 1966 bylo vyhláškou č. 44 zařazeno do nástavbových oborů, původně nad internu a pediatrii, později i nad další obory – chirurgii, ortopedii a všeobecné lékařství, dnes nad specializovanou způsobilost v jednom z devíti oborů. Výukou byla zprvu pověřena katedra interní, po zřízení subkatedry TVL byl vedoucím jmenován prof. MUDr. Jiří Král, DrSc., a výukovým pracovištěm se stal Ústav tělovýchovného lékařství 1. LF UK se sídlem v Salmovské ulici č. 5, a to až do roku 2001, kdy bylo přeneseno na Kliniku tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN v Motole, dnes Kliniku rehabilitace a tělovýchovného lékařství. Po odchodu prof. J. Krále do důchodu se ve vedení subkatedry vystřídali doc. MUDr. Jaromír Horák, DrSc., doc. MUDr. Jiřina Máčková, CSc., doc. MUDr. Lubomír Kryl, CSc., a doc. MUDr. Petr Brandejský, CSc. Od roku 2001 do současnosti subkatedru vede doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc.
Protože TVL bylo oborem zcela novým, vyvstala potřeba zajistit výchovu prvních odborníků a vedoucích krajských oddělení. Již v roce 1954 se uskutečnil první specializační kurz, první atestace proběhly v roce 1955. Přednášejícími byli představitelé tohoto oboru z lékařských fakult i další odborníci, kteří předtím rozvíjeli obor souběžně se svými základními obory. Do roku 1965 se uskutečnilo pět specializační kurzů a atestace složilo 91 lékařů. Poté byly specializační kurzy nahrazeny školicími místy předatestačními, kterými dosud prošlo 147 lékařů. Celkem atestovalo 277 lékařů, z toho jeden ze Súdánu, který na našem pracovišti absolvoval i převážnou část specializační průpravy.
Obor se rychle vyvíjel a dosáhl srovnatelné mezinárodní úrovně. Ustavením a vybavením okresních a krajských oddělení byla plně zajištěna dostupnost kvalitní péče. Koncepce oboru stanovila systém zdravotní léčebné a preventivní péče o sportující jak na úrovni obvodních lékařů, tak na příslušných okresních a krajských odděleních TL. Subkatedru navštívilo několik desítek lékařů z ciziny, např. z Francie, Polska, Bulharska, Rumunska, Německa, SSSR, Kuby, Afghánistánu, Súdánu. Účast pracovníků oboru i subkatedry na mezinárodních kongresech, členství ve vedení mezinárodních společností, pověření pořádat evropský kongres a dvě mezinárodní sympozia v Praze, stejně jako podíl na Mezinárodním biologickém programu, který organizovala WHO, ukazuje na vysokou úroveň, jíž obor dosáhl poměrně rychle, během dvou desetiletí. Počet publikací v mezinárodních časopisech vzrostl v té době na několik desítek.
Obsah oboru se postupně měnil od preventivních prohlídek sportující mládeže k širší službě a spolupráci s ostatními obory, rozvíjením funkční zátěžové diagnostiky pro potřeby kardiologů, pneumologů, pediatrů, chirurgů a posudkových lékařů. Na tento požadavek reagovala subkatedra tak, že do svých programů od roku 1998 zařadila školicí místa ve funkční diagnostice (ergometrii a spiroergometrii), která dosud absolvovalo 196 lékařů a o která je zájem i ze strany lékařů ze Slovenska a z Ruska. Uspořádali jsme i odbornou stáž v zátěžové funkční diagnostice, které se zúčastnilo 60 posudkových lékařů. Obor také rychle reagoval na měnící se potřeby tělovýchovného hnutí. Zřizování tréninkových středisek mládeže podnítilo organizaci kurzů pro lékaře těchto útvarů. Prošlo jimi 137 lékařů. Byla také vyčleněna péče o vrcholové sportovce, jejichž maximální zátěž vyžaduje splnění přísných zdravotních kritérií již při výběru, a byly vypracovány metody specializované ochrany i individuální léčebné postupy. Celkem bylo uspořádáno 104 kurzů a prošlo jimi 1 815 lékařů. Vypracování koncepce, která definovala celý systém péče i spolupráci s dalšími obory (interna, kardiologie, pediatrie, dorostové a všeobecné lékařství, pneumologie, ortopedie, rehabilitace, posudkové lékařství, hygiena práce a chorob z povolání) bylo výsledkem dvou diskusních soustředění se všemi příslušnými odborníky. V devadesátých letech koncepce oboru reagovala na liberalizační tendence sportovních svazů, které se snažily zbavit nutnosti lékařských prohlídek sportovců a nechat celou péči na dobrovolné bázi. To však přináší riziko nenávratného poškození zvláště začínajících účastníků sportovního výcviku, kde se při větší zátěži mohou projevit různá skrytá onemocnění jako vrozené srdeční vady, ortopedická poškození a podobně. V současné době lze zaznamenat ústup od těchto názorů a pokusy o návrat k původnímu stavu, přinejmenším u mládeže, v přípravě na sportovní reprezentaci a ve vrcholovém sportu. Dezintegrace preventivní i léčebné péče, vedené hlavně krátkodobými ekonomickými zájmy, využily zdravotní pojišťovny a prakticky vyřadily obor TVL z hrazené péče. Obor tak na skoro dvě dekády ztratil atraktivitu pro lékaře, kteří se rozhodují o svém odborném zaměření, a podstatně klesl počet uchazečů o získání této odbornosti. Tento trend se v poslední dekádě pomalu obrací a počet atestovaných lékařů v praxi je dnes srovnatelný s dalšími malými obory, jako je např. nukleární medicína.
Na druhé straně však zájem o některé metodiky vlastní TVL jako zátěžové vyšetření, preventivní kontroly před závodem či před vstupem do intenzivního tréninku (preparticipation screening), péče o sportující mládež, prevence i léčba zvýšenou pohybovou aktivitou a modifikací životního stylu neustále roste. Proto se vedení subkatedry rozhodlo od roku 1996 pořádat šestidílný Základní kurz ve sportovní medicíně pro lékaře jiných specializací, kteří poskytují tuto péči vedle své pracovní náplně v základním oboru. Týká se to především praktických lékařů pro děti i dospělé, chirurgů a dalších odborníků, podobně jako je tomu např. v SRN, Rakousku a dalších státech. Tyto kurzy zatím absolvovalo 200 lékařů a 10 fyzioterapeutů. Z absolventů kurzu pochází i většina těch, kteří se posléze přihlásí do oboru TVL, a zatím jich 39 atestaci i složilo. V roce 2017 proběhl již 11. základní kurz ve sportovní medicíně. Pořádali jsme rovněž inovační kurzy v leteckém lékařství, kterými prošlo 540 leteckých lékařů. Protože TVL již není povinným pregraduálním předmětem na všech lékařských fakultách, zavedla subkatedra tělovýchovného lékařství i kurz Základy TVL určený zejména pro ty lékaře, kteří nezískali ani základní znalosti o léčbě pohybem a aplikované zátěžové fyziologii v rámci pregraduálního vzdělání. Pro velký zájem jej budeme opakovat každoročně. Subkatedra vždy spolupracovala nejen se základním pracovištěm, ale i s dalšími pracovišti tělovýchovného lékařství, rovněž k přednáškám v kurzech zvala odborníky z fakult a dalších i mimopražských pracovišť.
Doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc.,
Doc. MUDr. Jiřina Máčková, CSc.,
MUDr. Kryštof Slabý