Je vyžadována podpora jazyka JavaScript

Některé stránky na tomto webu vyžadují podporu jazyka JavaScript. Váš webový prohlížeč jazyk JavaScript nepodporuje nebo jazyk JavaScript není povolen.

Chcete-li zjistit, zda webový prohlížeč podporuje jazyk JavaScript nebo jazyk JavaScript chcete povolit, přečtěte si nápovědu k vašemu webovému prohlížeči.


Informace o pracovišti u příležitosti 65 let založení IPVZ

Rehabilitace v nejširším slova smyslu představuje soubor opatření, která vedou k optimální a co možná nejrychlejší resocializaci zdravotně postiženého jedince. Z toho vyplývá, že rehabilitace představuje složitý celospolečenský proces, který se dotýká všech složek společnosti. Jde o soubor aktivit nejen medicínských, ale zejména ekonomických, sociálních, pedagogických apod., které mají člověka postiženého na zdraví přivést co nejefektivněji k jeho optimální výkonnosti a umožnit mu návrat do běžného, plnohodnotného života. Vzhledem k členitosti a různorodosti celé problematiky se celý rehabilitační proces rozpadá do mnoha oblastí, které jsou v garanci celé řady vládních i nevládních organizací, zejména se ale dotýkají sféry resortů MPSV, MŠMT a MZ. Zajištění maximální efektivity rehabilitačního procesu vyžaduje komplikovanou koordinaci jednotlivých postupů, resp. řešení. Pro celý proces je v prvé řadě rozhodující rehabilitace ve zdravotnictví – léčebná rehabilitace. I když léčebná rehabilitace zasahuje prakticky do všech oborů medicíny, rehabilitační lékařství zajišťuje koordinaci a vývoj jednotlivých postupů, a to jak pro léčebnou rehabilitaci specifických diagnostických, tak i léčebných.

Od počátku 60. let se v Ústavu doškolování lékařů (ÚDL) začaly díky trojlístku neurologů (prof. MUDr. Karel Lewit, DrSc., doc. MUDr. Vladimír Janda, CSc., doc. MUDr. František Véle, CSc.) konat dlouhodobé tříměsíční kurzy v léčebné rehabilitaci. U vědomí významu alespoň léčebné rehabilitace vznikl v roce 1967 v rámci interní katedry ÚDL pedagogicko‑vědecký útvar – Kabinet léčebné rehabilitace. Kabinetem byl nazván proto, aby se zdůraznila jeho samostatnost, na druhé straně však doba ještě nedozrála k tomu, aby se tento útvar dostal na úroveň katedry.

Kabinet vznikl jednak díky pochopení vedení ÚDL, hlavně pak díky podpoře vedoucího neurologické katedry prof. MUDr Zdeňka Macka, CSc. Vedoucím kabinetu byl ustanoven doc. Vladimír Janda, který byl současně ordinářem rehabilitačního pracoviště při neurologické klinice. Toto pracoviště bylo úzce propojeno s rehabilitačním oddělením FN 10 a po složitém vývoji díky pochopení tehdejšího vedení FN dostalo lůžkovou základnu v rozsahu 40 lůžek. Tato lůžková základna byla po desítky let jediným lůžkovým zařízením v rámci nemocnice (zvláště fakultní) u nás, a tak není divu, že se stala vedoucím odborným pracovištěm pro celou Českou republiku. Během let 1968–1969 se v kabinetu konsolidoval kádr pracovníků kolem doc. V. Jandy – MUDr. M. Kadlec, MUDr. J. Kraus, fyzioterapeutky MUDr. Kabelíková a paní Vávrová a jako psycholožka paní Brázdilová. Těchto několik lidí zajišťovalo většinu přednášek i praktické výuky v kurzech léčebné rehabilitace i v dalších letech.

Pracovníci kabinetu a později katedry se velmi aktivně podíleli na prosazování koncepce rehabilitace na Ministerstvu zdravotnictví a je jejich zásluhou, že se za svízelných podmínek podařilo vybudovat síť léčebně rehabilitačních pracovišť po celém území republiky. Po organizační stránce se podařilo dosáhnout toho, že v roce 1972 vznikl, byť jako určitý kompromis, nadstavbový obor fyziatrie, balneologie a léčebné rehabilitace. Nebylo to optimální řešení, ale přece jen šlo o určitý pokrok, a bylo to také poprvé, kdy se pojem léčebná rehabilitace dostal do oficiálního názvosloví v rámci jednotlivých oborů. První specializační atestace v tomto oboru proběhly na jaře 1973. Od té doby byl obor zastoupen i na MZ doc. V. Jandou, hlavním odborníkem oboru. Po téměř desetiletém jednání se díky iniciativě pracoviště podařilo na MŠMT prosadit fyzioterapii jako vysokoškolské studium v celé ČR.

Z kabinetu léčebné rehabilitace se později stala subkatedra fyziatrie, balneologie a léčebné rehabilitace, za dalších 15 let se subkatedra stala katedrou. Vedoucím katedry byl prof. V. Janda, a to až do roku 2000, kdy byl vedením katedry pověřen MUDr. Jan Vacek, Ph.D.

Pracovníci katedry stáli u vypracování konceptu tzv. funkční patologie hybného systému, který pod vedením profesora Jandy doznal značného rozkvětu a je postupně uznáván jako samostatná pracovní disciplína.

V roce 1999 došlo k další organizační změně – přičlenění do té doby samostatné subkatedry manuální medicíny, v jejímž rámci doc. MUDr. Eva Rychlíková, CSc., po léta realizovala kurzy manuální medicíny. Vzhledem k paralelně vedeným kurzům myoskeletální medicíny vedeným MUDr. Vackem, kurzům funkční patologie pohybového ústrojí vedeným prof. Jandou atd. se toto schizma ukázalo jako nelogické a spojením do jednoho organizačního celku se otevřela nová cesta k úzkému propojení pedagogického potenciálu obou pracovišť a k oboustranně prospěšnému obohacení společných výukových akcí.

V současné době je katedra rehabilitační a fyzikální medicíny stále při Klinice rehabilitačního lékařství FNKV a její pracovníci participují na výuce bakalářského studia fyzioterapie i na výuce mediků 3. a 1. LF UK. Katedra má nyní čtyři lékaře (nikdo na plný úvazek) a dva fyzioterapeuty. I při malém počtu vyučujících se daří reagovat na požadavky na vyšší spektrum vzdělávacích akcí i na stále se zvyšující zájem o tyto akce.

Z pracovníků katedry se již od založení Společnosti rehabilitační a fyzikální medicíny ČLS JEP rekrutují její odborní funkcionáři – předsedové prof. V. Janda, MUDr. M. Kadlec, MUDr. J. Vacek. Pracovníci katedry jsou zároveň členy výborů mezinárodních organizací.

Další vývoj pracoviště, ale i oboru, závisí na novém zákonu o postgraduálním vzdělávání. Obor rehabilitační a fyzikální lékařství stále patří mezi základní, ale s razantním zkrácením doby specializačního vzdělávání v rehabilitační a fyzikální medicíně ze tří let na jeden rok jistě dojde ke změnám ve skladbě kurzů.

MUDr. Jan Vacek, Ph.D.