Motto: Jedině funkčně a esteticky přijatelný výsledek léčby zajistí dobrou kvalitu života.

Popáleninová medicína je multidisciplinární obor zabývající se superspecializovanou péčí o pacienty s termickým úrazem (tepelným i chladovým) na všech úrovních diferencované péče a ve všech věkových kategoriích, včetně následné dispenzarizace a rekonstrukčních a rehabilitačních výkonů. V České republice zajišťují tuto péči tři popáleninová centra:

• Klinika popáleninové medicíny FNKV Praha
• Klinika popáleninové medicíny a rekonstrukční chirurgie FN Ostrava
• Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie FN Brno‑Bohunice

Vzdělávání lékařů v nástavbovém oboru popáleninová medicína se věnuje subkatedra popáleninové medicíny IPVZ, která v současné době sídlí ve Fakultní nemocnici Ostrava, jejíž součástí je Klinika popáleninové medicíny a rekonstrukční chirurgie.

Ostravské pracoviště specializované na léčbu popálených zahájilo svou činnost v roce 1954 vyčleněním 30 lůžek z fondu chirurgického oddělení KÚNZ v Ostravě‑Zábřehu. Organizační začlenění do nemocnice krajského typu umožňovalo úzkou mezioborovou spolupráci k provozu vysoce specializovaného centra.

Se zahájením jeho činnosti je nerozlučně spjato jméno docentky Věry Rieblové a prof. MUDr. Václava Karfíka, DrSc., který oddělení vedl v prvním půlroce jeho existence. Po jeho odchodu do Brna byl do funkce primáře jmenován MUDr. Jiří Kalina, který vedl oddělení do roku 1972, kdy ho vystřídal MUDr. Miroslav Ježek a v roce 1982 MUDr. Monika Adámková. Od roku 1991 vedla pracoviště MUDr. Jarmila Tymonová. Od jejího odchodu do důchodu v roce 2008 vede pracoviště MUDr. Zdenka Němečková Crkvenjaš, MBA.

Do výčtu významných osobností, které se podílely na činnosti a propagaci Popáleninového centra v Ostravě, bezesporu náleží prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc., svými pracemi o endokrinní odpovědi na popáleninový úraz. V roce 2016 byla díky této spolupráci vydána souhrnná publikace Endokrinologie traumatu.

Ve svých začátcích odpovídalo personální i přístrojové vybavení pracovišť tehdejší ekonomické situaci a pohledu na léčbu popálených a bylo zaměřeno především na lokální ošetřování popálených ploch. S rozvojem intenzivní péče o popálené bylo postupně dosaženo zdokonalení přístrojového i personálního vybavení.

Také spektrum pacientů se zásadně mění. Založení popáleninových center odráželo potřebu léčby těžkých pracovních úrazů vznikajících v prostředí hutí a dolů. V současné době převažují domácí úrazy pacientů, z nichž jedna třetina spadá do kategorie dětí.

Největším současným limitem pro úspěšnou léčbu rozsáhle popálených pacientů je nedostatek kožního krytu. I když už jsou vcelku běžně používány dermální náhrady, stále nic nenahradí vlastní epidermis. Komplexní kožní náhrada představuje obrovskou výzvu pro výzkumné týmy v oblasti biotechnologií. Její existence by zásadně posunula hranice léčby popálenin.

MUDr. Zdenka Němečková Crkvenjaš, MBA