pro BMI zařazené do specializačního vzdělávání k nabytí zdravotnické specializované způsobilosti Klinický inženýr

Počet kolegyň a kolegů zařazených do specializačního vzdělávání pomalu, avšak trvale roste. Růst se však zpomaluje a z toho usuzuji, že se snad blížíme nasycení. Připomíná mi to, s prominutím, růst napětí na nabíjeném kondenzátoru. V současnosti jsme na asi 50 zařazených. Dělá to trochu problém organizační. Existuje přinejmenším jeden kurz, který nelze pro takový počet posluchačů připravit a nezbývá než jej opakovat, aby mohli být všichni zájemci postupně uspokojeni.

Jednám s vedením IPVZ, aby těm, kteří splní podmínky základního kmene, se umožnilo uzavřít jej dílčí zkouškou a konečná atestační zkouška se potom soustředí jen na problematiku příslušného zaměření. Vycházím z toho, že mezi přednesením témat a završením vzdělávání uplyne několik let a je tudíž pro jeho účastníky lepší prokazovat znalosti co nejdříve po jejich získání. Atestační zkoušku, její průběh, upravuje vyhl. MZ ČR č. 189/2009 Sb. Aplikace tohoto předpisu na konkréta či specifika našeho inženýrského specializační vzdělávání je v přípravě. O termínu dílčí atestace si netroufám v tuto chvíli spekulovat. Ještě se mi nepodařilo vymoci ze všech přednášejících požadavky na znalosti (tzv. tematické okruhy nebo přímo otázky).

Běží příprava požadavků na zdravotnická pracoviště, která se budou ucházet o akreditaci k provádění praktické části specializačního vzdělávání (to je ta jednoměsíční praxe na akreditovaném pracovišti – viz vzdělávací program). S tím souvisí příprava logbooku, v němž účastníkům praktické části vzdělávání bude školicí pracoviště potvrzovat provedení praktických úkonů. Definováním požadavků bude školicímu pracovišti jasně sděleno, co musí školenci umožnit – aby jej někam jen tak „neopřeli o zeď“, nýbrž aby se opravdu něco dozvěděl a na něco si „sáhl“.

Pro výstavbu vzdělávání je tedy třeba ještě mnohé vykonat za jeho běhu. Příprava musí být vždycky o krok vpředu.

Abychom opět o kousek pokročili v realizaci pro vás hmatatelné, na květen je předběžně plánováno (ještě není oficiálně oznámeno v akcích IPVZ) pokračování v teoretické přípravě v rámci základního kmene dle vzdělávacího programu:

27. a 28. května: Kurz Informatika a statistika ve zdravotnictví.

Forma prezenční v kombinaci e-learningem. Asi za měsíc po něm budou posluchači podrobeni „strojovému“ testu a obdrží osvědčení o jeho absolvování. V dílčí, a potom v závěrečné, atestační zkoušce se již toto téma neobjeví. Jelikož maximální počet posluchačů pro jeden kurz je z technických důvodů relativně nízký (15), bude se kurz opakovat v několika termínech (pravděpodobně jeden v červnu a zbylé v druhé polovině roku). Kurz (v každém jeho termínu) bude vyhlášen, jako každý jiný, s dostatečným časovým předstihem, avšak na rozdíl od jiných nebude volný k rezervaci ze strany zájemců, neboť přetlak by byl obrovský (15:50) a mohla by vzniknout zbytečná nervozita až hysterie, jak tomu bylo v brněnském kurzu základů diagnostického zobrazování. Kurz bude v seznamu akcí vyhlášen a zároveň zablokován pro registraci. Všichni zařazení do oboru budou zváni jmenovitě, podle data zařazení (samozřejmě vzestupně). Tak to bude „mechanicky spravedlivé“. Na pozvánku odpovíte jen potvrzením zájmu a zda si přejete zajistit ubytování. Kurz se uskuteční v počítačové učebně v prostorách EuroMISE centra na Ústavu informatiky AV ČR, Pod Vodárenskou věží 2, Praha 8. Ubytování bude tradičně zajištěno v hotelu ILF na Budějovické. Trochu se projedete metrem.

29. května: Výzkum v medicíně.

Konat se bude v hotelu ILF na Budějovické. Kapacita bude dostatečná pro všechny zařazené. Je zamluvena posluchárna amfiteatrového uspořádání v hotelu ILF.

30. a 31. května: Technická výbava zdravotnických budov a prostor.

Místo konání stejné jako u kurzu 29.5.

Na tyto dva posledně jmenované kurzy se zájemci budou přihlašovat normálně, prostřednictvím rezervačního systému IPVZ. Nedostatečná kapacita nehrozí.

Podrobné programy kurzů budou včas k dispozici. Avšak jejich obsah už je nyní dost podrobně určen v 9. oddíle VP.

Zachovat každému účastníkovi celoživotního vzdělávání možnost absolvovat bez prodlevy vše, co vzdělávací program ukládá jako povinné, je problémem hospodářské optimalizace. Z jednoduchých a srozumitelných ekonomických důvodů musí existovat poptávka určitého minimálního počtu zájemců o kurz. Čili každý nově zařazený uchazeč o nabytí specializované způsobilosti nemůže očekávat, že mu bude okamžitě nabídnuta celá paleta kurzů. Konkrétně: ti z Vás, kteří byli zařazeni v posledních měsících, nemohli stihnout kurzy pořádané na sklonku minulého roku. Počkají, až IPVZ vyhlásí jejich opakování. Specializační vzdělávání musí trvat nejméně dva roky, tedy nikoli dobu kratší. Avšak může trvat i déle. Horní hranice není stanovena. Tím není řečeno, že se protáhne na deset let. Není to nikoho zájem. Je ale jasné, že interval opakování dílčích akcí vzdělávacího programu je dán poptávkou a ta zase pevně souvisí s početností profesní „obce“. Srovnejte ošetřovatelskou profesi nebo lékařskou (a to ještě zúženou jen na jeden medicínský obor, třeba kardiologii), jde o rozdíl několika řádů. Nás jsou stovky, jich desetitisíce. Takže pro příkladově jmenované profese je jedna a tatáž akce nabízena i vícekrát ročně a ještě k tomu vícero akreditovanými vzdělávacími subjekty. A přesto dosahují kladného hospodářského výsledku nebo alespoň tzv. „kladné nuly“.

Vřele doporučuji občas (dvakrát nebo alespoň jednou měsíčně) sledovat nabídku vzdělávacích programů IPVZ, selektivně přes Kabinet biomedicínské techniky, abyste v tom celkovém velkém množství akcí institutu nepřehlédli tu pro vás podstatnou. Kromě toho budeme na události ve specializovaném vzdělávání BMI upozorňovat přímo na stránce Kabinetu biomedicínské techniky.

18.3.2013

Ing. A. Grošpic, CSc.
vedoucí Kabinetu biomedicínské techniky IPVZ