Ráda bych se zeptala na eventuální zkracování předatestační přípravy. Doneslo se ke mně, že je v jednání zkrácení předatestační přípravy z pěti let na tři roky, ale že pokud zkrácení bude schváleno, nebude se pravděpodobně týkat těch z nás, co jsme již do pětileté předatestační přípravy zařazeni. Moje situace je taková, že na podzim budu mít 3 roky předatestační přípravy za sebou a většinu povinností již mám splněnou. Proto pokud o zkrácení předatestační přípravy jednáte, chci Vás poprosit o laskavé zvážení varianty zkrácení předatestační přípravy i nám, kdo jsme vstoupili do 5leté předatestační přípravy, a máme splněny všechny podmínky.

V prvé řadě bych rád ocenil, že se ptáte a nešíříte nepodložené fámy dál. Nicméně, reagujete skutečně na ničím nepodloženou fámu a navíc Váš dotaz částečně pramení z neznalosti systému. Skutečnost je taková, že délka specializačního vzdělávání v klinické psychologii kopíruje délku specializačního vzdělávání lékařů. Takže v době, kdy se prodlužovalo ze tří na pět let, prodloužilo se i vzdělávání klinických psychologů. Nyní je u lékařů trend zkracování a klinická psychologie se časem určitě přidá. V tuto chvíli zvažujeme zkrácení na čtyři roky. Nicméně vzdělávací program není formalita a vždy vychází formou vládního nařízení. Takže i v případě, že by se prostě "jen" zkrátil, bude mít jiné "číslo" než ten současný. To nebude znamenat jen zkrácení, ale i další související konsekvence. Pro akreditovaná nařízení to bude například znamenat nutnost získat novou akreditaci, protože to nikdy nefunguje tak, že by ji získala automaticky. To s sebou pro mnoho subjektů přinese značnou administrativní zátěž. A samozřejmě to s sebou ponese i jistou nespravedlnost. To jsou důvody, proč na celou věc příliš nespěcháme. Navíc máme v úmyslu připravit nový vzdělávací program skutečně nově. Ten stávající svou stavbou pochází z osmdesátých let a v mnoha ohledech se již "přežil". Je hodně orientovaný "psychiatricky" a nerespektuje současný trend, kdy klinická psychologie proniká i do jiných medicínských oborů. V současné době tedy pracujeme na zcela novém konceptu. Ten samozřejmě následně předložíme AKP ČR a její odborné radě k posouzení, úpravám a schválení, je samozřejmě nutné, aby v tomto ohledu panovala v odborné veřejnosti shoda. Až tento program bude schválen, což bude ještě nějakou dobu trvat, bude mít samozřejmě každý možnost do něj "přestoupit". Protože ale přestup do jiného vzdělávacího programu znamená nutnost splnit jeho požadavky a protože předpokládáme, že se bude od toho stávajícího podstatně lišit, myslím si, že těm, kdo budou v pokročilé fázi přípravy, se takový přestup již nevyplatí, protože by pro ně znamenal spíše prodloužení přípravy.

Proč se stáže nezapočítávají do specializačního vzdělávání?

Stáže se do specializačního vzdělávání samozřejmě počítají. Jsou dokonce předepsány. Ale předpokládá se, že stážující psycholog je zaměstnán v nějakém zdravotnickém zařízení jako psycholog ve zdravotnictví. 

To, co máte na mysli, je zřejmě situace, kdy chce někdo část specializačního vzdělávání (nebo celé) absolvovat formou stáží. To skutečně nelze. Vím, že to asi není na první pohled příliš vstřícné, ale pokusím se to vysvětlit. Na to, aby se psycholog stal psychologem klinickým, neexistuje žádný právní nárok. A dokonce ani nestačí jen to, že člověk chce. Je to vstup do nějakého systému, který je ze své povahy omezen. A to jednak počtem míst a jednak nutností splnit nějaké podmínky. Ty podmínky se vesměs týkají vzdělávání a získání zkušeností. Profesi klinického psychologa je nutno se od někoho naučit. A k tomu právě slouží systém specializačního vzdělávání, školitelů atd. Pokud chce zdravotnické zařízení poskytovat péči v oboru klinická psychologie, mělo by mít ideálně klinického psychologa. Pokud ho nemá a rozhodne se zaměstnat psychologa bez atestace, musí mu (ze zákona) sehnat garanta a mělo by mu umožnit se vzdělávat. Toto vzdělávání by měl platit zaměstnavatel a aby chránil svou investici, může si svého zaměstnance zavázat např. kvalifikační dohodou. 

Ve funkčním systému musí být všichni nějak chráněni. Skutečnost, že si mnoho školenců musí platit své vzdělávání, považujeme za špatnou, nicméně z pozice IPVZ tomu nelze nijak zabránit. Ale za zcela neakceptovatelnou považujeme situaci, že psychologové budou ve snaze získat atestaci pracovat bez nároku na odměnu (či dokonce budou za možnost pracovat ve zdravotnictví sami platit). Jakkoli se to může zdát v individuálním případě užitečné, ve svém důsledku by rozšíření takového modelu přispělo k již existující neochotě některých zaměstnavatelů platit vzdělávání svým zaměstnancům, ještě neochotu platit je za jejich práci. Z toho důvodu vzdělávací program říká, že specializační vzdělávání probíhá při výkonu povolání. A z tohoto pravidla nelze činit výjimky.