Katedra klinické biochemie (původně katedra laboratorních vyšetřovacích metod) má své počátky v době vzniku Ústavu pro doškolování lékařů (ÚDL, 1953). Klinická biochemie se tehdy postupně profilovala jako samostatný klinický obor a vznikala první oddělení klinické biochemie. Historickým iniciátorem postgraduálního vzdělávání v klinické biochemii a osobou, která stála u vzniku katedry v letech 1955–1956, byl slovenský akademik prof. MUDr. Teofil R. Niederland, DrSc. Následující rok (1957) lze považovat za faktický rok zahájení činnosti katedry. V tomto roce již oficiálně katedru vede prof. MUDr. Jaroslav Hořejší, DrSc., Niederlandův učitel, kterého považujeme za zakladatele oboru v Čechách. S laboratorní diagnostikou se prof. Hořejší jako internista dostal do užšího kontaktu v třicátých letech. Ještě před druhou světovou válkou byl vyslán prof. Dr. Ing. Radovanem Hynkem na delší studijní pobyt do Courtauld’s Institute of Biochemistry v Londýně. Po svém návratu buduje na I. interní klinice v Praze centrálně vedenou laboratoř, ve které probíhá i první postgraduální výuka směrem k laboratorní diagnostice – výuka sester a drogistů jako základu středního technického personálu. Válka rozvoj oboru přibrzdila, ale již v roce 1945 zakládá prof. Jaroslav Hořejší se spolupracovníky Ústřední biochemickou laboratoř v prostorách dnešního Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK. Profesor J. Hořejší bezprostředně po druhé světové válce vydává knihu Základy chemického vyšetřování ve vnitřním lékařství, která je opakovaně vydávána v reedicích, což svědčí o rychlém rozvoji oboru. V roce 1963 vydává monografii Základy klinické biochemie ve vnitřním lékařství, třetí přepracované vydání vychází v roce 1979. Profesor J. Hořejší je nejen zakladatelem oboru klinické biochemie, ale i jedním z tvůrců systému postgraduálního vzdělávání v laboratorní medicíně. Během svého života vydal řadu vynikajících monografií. Jeho knihy uchováváme v knihovnách jako cenné doklady o historii vzniku a vývoji oboru.
Prof. MUDr. Karel Mašek, DrSc., byl především člověkem s vizí jasné pozice klinické biochemie a perspektivy informačních technologií v laboratorní medicíně i v edukaci. Na katedře začínal jako primář, do funkce vedoucího byl jmenován od 1. ledna 1958. V 70. letech stál v nemocnici Na Bulovce u zrodu v té době jedinečného komplexního výpočetního systému laboratoře. Byl jedním z iniciátorů orientace klinických biochemiků na vnitřní prostředí organismu a další oblasti metabolismu, jeho zásluhou řada klinických biochemiků získávala organizační znalosti, které uplatnila nejen při řízení laboratoří, ale i řízení nemocnic a zdravotnictví jako celku. Pro obor bylo štěstím, že podobně jako prof. J. Hořejší byl prof. K. Mašek především anglofilem s vysokým pracovním nasazením. Tento fakt měl význam pro další směřování oboru, kontakty, vazby na redakční rady, prestiž mateřského pracoviště v Nemocnici Na Bulovce i prestiž katedry. Koncem padesátých a začátkem šedesátých let se stabilizovala síť oddělení klinických biochemií. Za prvních 13 let existence katedry (tj. do roku 1969) bylo uspořádáno 26 čtyřtýdenních kurzů, 99 čtyřtýdenních předatestačních školicích míst a odpřednášeno bylo 2 313 hodin. Nedílnou prací katedry v té době bylo zajištění atestací, kterých bylo v tomto období uděleno na základě úspěšných zkoušek rovných 100. V té době se jednalo o atestace lékařů, ale prof. K. Mašek vždy usiloval o to, aby katedra připravovala pro klinickobiochemické laboratoře také biochemiky a farmaceuty. Je právě další ze zásluh prof. K. Maška, že v roce 1984 byla zahájena výuka chemiků‑analytiků. Prof. Mašek zůstal dlouhá léta aktivní i po předání žezla vedoucího katedry prof. MUDr. Miroslavu Englišovi, DrSc., v roce 1988. Protože pracovně katedru opustil až v roce 1998, vychoval neuvěřitelnou řadu klinických biochemiků.
Profesor Miroslav Engliš vedl katedru po prof. Maškovi v letech 1988–2000. Na katedru přišel v roce 1961, v letech 1971–2000 byl současně vedoucím oddělení klinické biochemie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze‑Krči. Dlouhá léta se soustavně věnoval zejména plazmatickým proteinům, proteinurii, acidobazickému metabolismu, nádorovým markerům a biochemickým markerům srdečního poškození. Stojí za ním úctyhodná publikační činnost v domácím i zahraničním písemnictví. Rovněž absolvoval obrovské množství přednáškových hodin, na které se vždy připravoval s pověstnou pečlivostí a soustředěním. Do postgraduálního vzdělávání zavedl nový examinační prvek, kdy při zkouškách začaly být uplatňovány předem známé okruhy otázek. Měl pověst přísného, leč spravedlivého examinátora.
Prof. MUDr. Antonín Jabor, CSc., vedl katedru v letech 2000–2012. Největší změnou, na kterou katedra pod jeho vedením musela reagovat, byla rozšiřující se skupina vedoucích pracovníků laboratoří s nelékařským vzděláním. Atestace nelékařů byla pouze jednostupňová a historicky se příliš nepředpokládala vedoucí funkce. Ve vzdělávání lékařů a nelékařů byl proto zásadní rozdíl. Bylo potřebné harmonizovat náročnost a do určité míry i obsah specializačního vzdělávání pro lékaře a nelékaře s cílem, aby diplom (jednostupňové atestace) pro lékaře i nelékaře znamenal nezpochybnitelné oprávnění pro vedoucí funkci. Do vzdělávacího programu se podařilo zavést evropský sylabus, kde se harmonizovaly požadavky na lékaře a analytiky, vytvořil se systém kurzů k jednotlivým tématům, byly zveřejněny otázky z oblastí klinické biochemie, kliniky a analytiky. Atestace zkoušela pětičlenná komise, která se obměňovala tak, aby byla zajištěna kontinuita v čase i spravedlnost v nárocích na lékaře i analytiky. V roce 2012 přešla postgraduální výuka lékařů včetně atestačních zkoušek na lékařské fakulty a na katedře byla ukončena.
V letech 2012–2017 se ve vedení katedry vystřídali doc. RNDr. Petr Štern, CSc. (2012–2013), prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA (2013), a prof. MUDr. Mgr. Milan Jirsa, CSc. (od roku 2014). Pod vedením doc. P. Šterna získala katedra první akreditaci k teoretické výuce podle vzdělávacího programu pro získání specializované způsobilosti klinický bioanalytik pro klinickou biochemii. Profesor Tomáš Zima, v současné době rektor Karlovy univerzity v Praze, se již řadu let podílel na pedagogických aktivitách katedry. V jím vedeném Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky při 1. lékařské fakultě UK působili a působí četní pracovníci katedry včetně jejího současného vedoucího. Profesor Tomáš Zima navázal na činnost doc. P. Šterna a provedl některé úpravy ve studijních programech. Profesor Milan Jirsa se podílel na přípravě nové verze vzdělávacího programu pro bioanalytiky.
Ostatní zaměstnanci katedry: katedrou prošla řada významných odborníků, jejichž výčet nemusí být úplný. Na prvním místě je třeba jmenovat prof. MUDr. Antonína Kazdu, DrSc., jakožto předního českého odborníka na problematiku poruch vnitřního prostředí a acidobazické rovnováhy. Na katedře dále působili doc. RNDr. Mgr. Jaroslav Babjuk, CSc., MUDr. Karel Franěk, MUDr. Dagmar Chytilová, Ing. Irena Štěpánová, doc. RNDr. Jan Hendl, CSc., Ing. M. Zámečník, RNDr. Hana Nekvasilová, asistentky Bergerová, Flíčková‑Jandusová, Helebrandtová, Křišťanová, Sieberová a Vaňková. V novějším období katedrou prošli RNDr. Bedřich Friedecký, Ph.D., Ing. Vladimíra Rubinsteinová, prof. MUDr. Richard Průša, CSc., Ing. Luděk Šprongl, CSc., a Libuše Zemanová. V současné době na katedře působí její dlouholetá členka, uznávaná pedagožka a předsedkyně atestační komise pro bioanalytiky Ing. Jaroslava Vávrová, Ph.D., a instruktorka Pavla Pecáková.
Prof. MUDr. Antonín Jabor, CSc.,
prof. MUDr. Mgr. Milan Jirsa, CSc.
Přehled aktivit organizovaných katedrou klinické biochemie v letech 2002–2017
- Klinická biochemie – lékaři (2002–2012): Počet kurzů 42 (pět běhů po osmi kurzech, šestý běh nebyl dokončen), atestační zkoušku složilo 59 lékařů.
- Klinická biochemie – bioanalytici: Počet kurzů 128, atestační zkoušku složilo 183 bioanalytiků.
- Akreditovaný kvalifikační kurz Odborné zdravotnické laboratorní metody: Počet kurzů 72 (18 běhů po čtyřech kurzech), závěrečnou zkoušku složilo 1 400 bioanalytiků.
- Kurz metod POCT pro praktické lékaře: Počet kurzů 54, oprávnění k provádění metod POCT získalo 3 546 praktických lékařů.