Ukazuje se, že prevalence psychiatrických poruch, hodnocených dle DSM IV nebo MKN 10, se pohybuje okolo 10 %. U většiny dětí se objevují dvě a více diagnostických jednotek. Zřejmá je souvislost s vývojovým charakterem poruch. Tyto poruchy začínají v předškolním věku a mizejí nejčastěji v dospívání, ale mohou přetrvávat do dospělosti.

Situace těchto dětí ve škole nebo v zájmových organizacích je často komplikovaná. Není pracováno s odlišností těchto dětí, nejsou korigovány jejich postoje a chybí včasná komplexní léčba. Není organizována výchova k respektování nemoci a/nebo odlišného vzhledu a chování dětí s duševní poruchou. Taková výchova chybí jak v rodině, tak i ve škole. V období přechodu k integrované výuce je tento problém zvláště tíživý. Závažným problémem je také riziko duševní poruchy v dospělosti, pokud nejsou děti léčeny v dětství, stoupá např. riziko delikventního vývoje u dítěte s poruchami chování. Nejčastější poruchou v dětské a dorostové psychiatrii nejsou poruchy typu ADHD, které se objevují asi u 5 % dětí, ale poruchy úzkostné, které se vyskytují asi u 8 % dětí. Tyto poruchy nerozpoznají často ani rodiče, ani učitelé, příznaky jsou připisovány povaze dítěte, nadměrné citlivosti apod. Léčba těchto poruch psychoterapií a farmakoterapií je často úspěšná a upraví trýznivé prožívání příznaků dětského pacienta.

Přístup lékařů ostatních oborů k psychiatrické léčbě dětí je různý. Nemusí jít vždy jen o strach ze stigmatizace oborem, může být problém v odlišnosti základní metody – psychopatologie, kterou se psychiatr učí několik let a která je předmětem supervize v rámci předatestačního výcviku. Lékaři ostatních oborů jsou na základě své specializace orientováni jinak, a proto problém dítěte s duševní poruchou správně neidentifikují. Pouze 30 % dětí, které rodiče označili za ty, které by měly být vyšetřeny psychiatrem, vyšetřeno skutečně bylo a pouze 17 % adolescentů, kteří toto vyšetření požadovali sami, bylo vyšetřeno dětským psychiatrem. Je třeba si uvědomit, že odložení psychiatrické léčby o několik let, například u dítěte s úzkostně depresivním onemocněním, může mít negativní vliv nejen na rozvoj kognitivních funkcí, ale také způsobit dlouhodobé problémy, například poruchy sebehodnocení nebo rozvoj závažné depresivní symptomatiky.

Stigmatizace oboru psychiatrie má kořeny v minulosti. V době, kdy neexistovala vhodná léčba pro časté psychiatrické poruchy dospělého věku, byli pacienti dlouhodobě hospitalizováni v ústavních zařízeních. Obava z takové léčby stále přetrvává, i když došlo k výrazným změnám v metodách léčby a prognózy onemocnění.

Jaká je tedy léčba v dětské a dorostové psychiatrii dnes? Výsledky evidence‑based medicine v dětské a dorostové psychiatrii prokazují nespornou účinnost farmakoterapie i psychoterapie.

Atestace v oboru dětské a dorostové psychiatrie, které proběhly v IPVZ v posledních deseti letech, složilo úspěšně 50 lékařů. V průběhu uvedeného období probíhaly pravidelné přednáškové akce vždy šestkrát do roka a eventuálně další přednášky na aktuální téma. Jako příklady uvádíme: Farmakoterapie v dětské a dorostové psychiatrii, Psychoterapie v dětské a dorostové psychiatrii, Problematika týrání a zneužívání dětí, dále několik sexuologických témat, jako např. Incest mezi sourozenci, Sexuální zneužívání u dětí a adolescentů. Rovněž jsme se zabývali problematikou mentální anorexie, bulimie, ADHD, afektivními a úzkostnými poruchami, schizofrenií, autismem, posudkovou problematikou apod. Jednotlivé přednášky byly navštíveny 15–60 posluchači a přednášky byly uspořádány jako předatestační a postgraduální v rámci celoživotního vzdělávání. Profesor Ivo Paclt spolupracoval i s ostatními katedrami IPVZ při přípravě dalších kurzů. Subkatedra dětské a dorostové psychiatrie vyhotovuje ústavní posudky v oboru psychiatrie a dětské psychiatrie.

Vědecko‑výzkumná činnost probíhá na půdě IPVZ a zejména Psychiatrické kliniky 1. LF UK a je zaměřena mimo jiné na biologickou problematiku ADHD a poruch chování. V poslední době byl řešen grant: Genetické ukazatele u dětí s ADHD ve vztahu k vybraným parametrům magnetické rezonance a spektroskopie, IGA MZ ČR: NT 14177‑3/2013, Long term pharmacotherapy by methylfenidate or atomoxetine DAT 1 10/10, ADHD children in correlation with results of the imaging methods (Přibilová et al., 2016). Z dalších publikací v rámci předchozích grantů uvádíme např. Salivary Melatonin Rhythm as a Marker of the Circadian System in Healthy Children and Those With Attention‑Deficit/Hyperactivity Dis­order (Nováková et al., 2011). V průběhu výzkumných prací probíhá také výuka postgraduálních studentů, z nichž pět úspěšně postgraduální studium ukončilo.

Ukazuje se, že samostatný obor dětské a dorostové psychiatrie nepochybně získává větší počet lékařů, než tomu bylo dříve, kdy byla dětská a dorostová psychiatrie nástavbovým oborem. I v současné době nového uspořádání postgraduálního vzdělávání je subkatedra dětské a dorostové psychiatrie IPVZ přínosná, a to nejen v oblasti celoživotního vzdělávání dětských a dorostových psychiatrů, ale také při přípravě specializovaných kurzů, které pomohou zacelit mezery v přípravě lékařů, např. v oborech dětské a dorostové sexuologie a problematiky vznikajících závislostí v dětském a dorostovém věku.

Prof. MUDr. Ivo Paclt, CSc.